Je čest, být Slovanem
Je čest, být Slovanem. Ale nejdůležitější ze všeho je být čestným člověkem. Vědomě neubližovat, nezištně pomáhat potřebným, žít podle morálních zásad. Kdyby to bylo možné, nepotřebovali bychom hranice, státy ani vlády.
Jenže kmeny, rody a národy proti sobě odjakživa nevražily, zabíraly si území, vyháněly se, bojovaly. Slované proti Avarům, Germáni proti Slovanům, Hunové proti Germánům, Avarové proti všem. Lidstvo nikdy nenašlo společnou řeč, nedokázalo se domluvit a žít v míru. Panovníci měli vždy potřebu, rozšiřovat svá území na úkor jiných. V kmeni se vždy našel někdo, kdo začal podněcovat nenávist, strhl na sebe pozornost, vyvolal nevraživost vůči jiným kmenům a získal dostatek příznivců. Člověku je dána svoboda rozhodování, Vesmír ve své nekonečné moudrosti nezasahuje do toho, jak se rozhodujeme. Vede nás jen intuice, jíž ale ne vždy nasloucháme. Někdy je vnější vjem silnější a rozhodneme se špatně. Ale dobro bez zla nemůže existovat a nefunguje to ani naopak. Člověk musí vědět o zlu, aby rozeznal dobro. A tak dochází k tomu, že někdo podlehne své horší stránce. Z toho vznikají územní nároky, souboje a války, do nichž vstupovali i naši předkové, zfanatizováni „silnějším“. Proto v této knize píši zejména o obyčejných lidech, kteří se museli přizpůsobovat všemu, co se kolem nich dělo. Bojům, stěhování, průchodu cizích vojsk.